Severní svahy Jizerských hor

O Jizerských horách panuje všeobecné mínění, že je to taková mírně zvlněná náhorní rovina ideální pro nenáročnou pěší turistiku v létě a pro běžkaře v zimě. Je to sice pravda, ale jenom částečná.

Severní skalnaté svahy příkře spadající do údolí říčky Smědé nabízejí něco úplně jiného: náročné terény s těžko prostupnými hvozdy, vodopády, romantická skalnatá údolí, z nichž jedno, údolí Velkého Štolpichu, inspirovalo hudebního skladatele Carl Maria von Webera ke zkomponování opery Čarostřelec. Na těchto severních svazích byla v roce 1999 vyhlášena národní přírodní rezervace Jizerskohorské bučiny, která spolu s ochranným pásmem zaujímá rozlohu 2.700 hektarů. Jde o nejrozlehlejší bučiny v České republice.

Bučina ve vrcholových partiích Ořešníku

Bučiny nejsou pralesem

Ačkoliv by se mohlo zdát, že nepřístupné porosty na příkrých skalnatých a balvanitých svazích nebudou příliš dotčeny těžbou dřeva a lidskou činností, opak je pravdou. Bučiny Jizerských hor nelze v žádném případě považovat za pralesy. Zatímco ve zdejších přirozených porostech měl buk zastoupení 61 %, jedle 22 %, smrk 7 %, javor klen 3 % a bříza bělokorá 7 %, současné zastoupení dřevin je značně odlišné – buk 84 %, smrk 10 %, klen 3 %, bříza 1 % a jeřáb ptačí 2 %. Dá se tedy říci, že v průběhu posledních dvou či tří století značně vzrostlo zastoupení buku na úkor jedle, která z porostů prakticky vymizela, a také na úkor břízy.

Štolpišská silnice

Při zpřístupňování Jizerských hor vznikla řada pozoruhodných cest a silnic. Asi nejvíce obdivovanou byla a je Štolpišská silnice, která byla dokončena v roce 1891. Říká se jí též Alpská a podle některých pramenů se stala vzorem při budování cest v Alpách. Vede údolím, či spíše roklí Velkého Štolpichu a na 7,5 km délky překonává výškový rozdíl 330 metrů. Aby bylo v těch nejkritičtějších místech kolem vodopádu dosaženo přijatelného podélného sklonu, byla zde vystavěna opěrná zeď z kyklopského zdiva, které se říkalo a ještě dnes občas říká galerie.

Opěrná zeď zvaná galerie 

Je sestavena z přisekaných žulových kvádrů a místy je až devět metrů vysoká. Žulová je i vozovka včetně patníků, odvodňovacích příkopků, svodnic a propustků. Silnice se stala chloubou stavitelů jizerskohorských cest a lesnický personál o ni velmi starostlivě pečoval.

Tohle obdivuhodné technické dílo nesloužilo jenom povozům se dřevem, ale v roce 1945 po něm ustupovala také německá obrněná vozidla a až do roku 1958 jezdily po silničce i autobusy. V uvedeném roce ji však velmi poškodily povodně, takže svému účelu přestala sloužit. Za velkých nákladů pak byla opravena až v letech 1998 – 2000. 

Jizerskohorské pomníčky

Melicharův křížek z r. 2001 (vpravo)

Specialitou Jizerských hor, zejména jejich severních svahů, jsou křížky, pomníčky, památníčky a obrázky rozmístěné po horách na památku nejrůznějších událostí. Povětšinou jde o události smutné – vraždy, sebevraždy, úmrtí způsobená nešťastnou náhodou, umrznutí, dřevorubecké smrti a podobně. Ne, že by podobné pomníčky nebyly i v jiných horách, ale v Jizerkách jich je nebývalé množství. V roce 1976 vyšla Kniha o Jizerských horách, jejímž autorem je Miloslav Nevrlý. Součástí publikace byla i mapa s vyznačenými pomníčky. V mapě jich je uvedeno pětasedmdesát. Od té doby však přibyla řada dalších, takže dnes je  v horách kolem stovky klasických pomníčků a křížků a když připočteme boží muka, křížky a obrázky náboženského charakteru, dostaneme se k číslu převyšujícímu dvě stovky.

Bäumelův kříž

Bäumelův křížek                                                                                           Foto: Ing. L. Dostál

K nejkrásnějším pomníčkům Jizerských hor patří Bäumelův kříž pod Svinským čelem. Připomíná událost z roku 1840, kdy na tomto místě zastřelil polesného Bäumela z Raspenavy jeho vlastní adjunkt. Při vyšetřování uvedl, že v neschůdném balvanitém terénu uklouzl a při pádu vyšel z jeho pušky výstřel, po němž zůstal polesný Bäumel na místě mrtev. Nešťastná náhoda? Vražda? Byli v horách sami, takže polesného smrt zůstane navždy obestřena tajemstvím.

Tajemným dlouho zůstávalo i místo, na němž byl křížek vztyčen. Po první světové válce totiž došlo k rozvoji turistiky a vyhledávání jizerskohorských křížků se stalo koníčkem mnoha lidí. Všechny pomníčky byly postupně nalezeny, jenom Bäumelův kříž zůstával neobjeven. V těžko prostupných svazích Poledníku a Divočáku ho hledaly celé turistické spolky, ale marně. Teprve v září 1921 po celodenním plahočení stanuli na místě Bäumelovy smrti tři liberečtí milovníci Jizerských hor doprovázení stařičkým dřevorubcem z Ferdinandova. Ukázalo se, že křížek byl špatně zakreslen v lesnických i turistických mapách. Prý úmyslně, protože majitel si nepřál, aby jeho lesy táhly zástupy hlučných turistů a plašili mu zvěř...

Takzvaná „křížková turistika“ zesílila po vydání Nevrlého knihy a trvá dodnes. Najít všechny křížky a pořídit si jejich fotografie touží mnoho nadšenců a milovníků Jizerských hor. Jde ale o úkol hodně obtížný – křížků je mnoho a terény mnohdy opravdu těžko schůdné. O co je však křížková turistika obtížnější, o to je krásnější. Zvláště severní svahy Jizerek nabízejí mnoho romantiky. A romantika, jak známo, se skládá z 95 procent dřiny a 5 procent snů...